Pryskyřičné trubky jsou vícevrstvé kompozitní trubky vyrobené převážně z termoplastické pryskyřice, široce používané v průmyslu, komunálním strojírenství, stavebnictví, automobilovém průmyslu a dalších oborech. Jejich klíčové technologie spočívají ve výběru materiálu, konstrukčním návrhu, výrobních procesech a funkční integraci, splňující různé potřeby, jako je odolnost proti tlaku, odolnost proti korozi, lehká konstrukce a dlouhá životnost.
Základní materiály a konstrukční návrh
Výkonové výhody pryskyřičných trubek pramení především ze synergického efektu jejich více{0}}vrstvé kompozitní struktury a vysoce-výkonných materiálů:
Vnitřní vrstva (přepravní vrstva): Obvykle používá nízko{0}}propustné, vysoce{1}}hladké pryskyřičné materiály, jako je nylon (PA), polyetheretherketon (PEEK) nebo modifikovaný polytetrafluoretylen (PTFE), které zajišťují nízký odpor prostupu tekutin a minimální mikrobiální růst, vhodné pro přepravu potravinářských -kvalitních nebo vysoce čistých- médií. Drsnost povrchu lze ovládat na Ra menší nebo rovnou 0,8 μm, což se blíží zrcadlové-hladkosti.
Mezilehlá výztužná vrstva: Používá se ke zlepšení-únosnosti a odolnosti proti únavě. Mezi běžné formy patří:
Vrstva opletená vlákny (např. aramid, skleněné vlákno)
Pletená nebo vinutá vrstva z ocelového drátu
Trojrozměrná síťovaná struktura vyztužená skelnými vlákny-. Tato vrstva výrazně zlepšuje pevnost v tahu (až 60–80 MPa) a pulzní životnost (přes 2 miliony cyklů).
Vnější vrstva (ochranná vrstva): Využívá modifikovaný pryskyřičný povlak, který je odolný proti UV záření a povětrnostním vlivům-, zajišťuje dlouhodobé-použití venku (až 10 let nebo více) a zároveň má vlastnosti zpomalující hoření (index kyslíku 28 %–32 %).
